Historická krčma u Meluzíny

Bylo – nebylo…

V Domažlicích, o nichž se první zmínky vyskytují již za krále Jana Lucemburského, bylo mnoho hospod, krčem a sklepů. V době jagellonské patřila k nejznámějším krčma U Meluzíny, která stávala od nepaměti v ulici, jejímž středem protékal náhon, který zásoboval městské příkopy vodou a poháněl kola mlýnů.

Krčma získala název po krásné ženě havraních vlasů a pronikavého hlasu, za kterou se do krčmy sjížděli nejen kupci a řemeslníci, ale také rytíři a zemané s okolních hradů a tvrzí. Zde pak nešetřili svých měšců, jejichž obsah směňovali za dobré jídlo patřičně zapíjené vínem, pivem a medovinou z Meluzínských sklepů. Často se pitky zvrhly v souboje i prosté rvačky, které však rázná šenkýřka vždy rezolutně srovnala. Krčma vzkvétala, ale závistiví sousedé si často stěžovali na její hlučný provoz i drsný projev majitelky. Někteří ji dokonce označovali za čarodějnici, která šálí své hosty očarovanou krmí a různými lektvary ovlivňuje jejich mysl. Spokojení hosté se však sličné krčmářky jednohlasně zastávali.

Jak domažlická Meluzína skončila, se nám zjistit nepodařilo. Krčma také několikrát vyhořela a často měnila své majitele i využití. Podle ústního podání střeží dosud nepokojná duše zdejší krčmářky své poklady i recepty starých pokrmů. Někteří dokonce v hospodském krbu zaslechnou čas od času její drsné kvílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *